Dopis od maminky našeho žáčka...
22. 02. 2010
Požádali jsme maminky našich dětí o jejich vyjádření k naší školce. Jeden dopisek se nám tolik líbil, že jsme si ho dovolili uveřejnit...
Už jste někdy zkoušeli chodit po elipse? Mluvit jen tehdy, pokud máte v ruce mluvící kámen? Naslouchat ostatním, pokud ho nemáte? Já, ano – bylo mi skoro třicet, měla jsem půlroční dcerku a s partou dalších rodičů jsem absolvovala „běžný den“ v Montessori školce. Žádné teoretické výklady, prostě jsme si to v praxi všechno vyzkoušeli. A já jsem tehdy byla nadšená a rozhodnutá poslat svou dcerku – až trochu povyroste, právě do takovéto školky.
Splnit si tento sen se mi ovšem podařilo až po sedmi letech, a to s mou druhou dcerou Markétou. Když jsem se dozvěděla, že v Bzenci se otevírá Monterssori školička Brouček – neváhala jsem ani chvilku. Vzpomínka na to, jak jsem chodila se svíčkou po elipse, jak jsem objevitelsky zkoumala jednotlivé pomůcky, jak jsem si sama připravovala svačinku a po jídle pomáhala uklízet ze stolu – prostě všechny tyto vzpomínky byly natolik živé, že jsem do Broučka přivedla svou Markétku jako do známého a důvěrného prostředí.
Naše Markéta je předškolák a do Broučka chodí moc ráda. Ráno mi v šatně dá pusu na rozloučenou a odpoledne mě přemlouvá, abychom ještě nechodili domů. Když pro ni přijdu, většinou má rozpracovanou nějako činnost. A tak se nám kolikrát stalo, že zatímco já jsem šla vyzvednout dítě ve dvě hodiny, zůstali jsme společně do tří a dodělávali, co bylo třeba. Vyzvedávat Markétku se mnou také velmi ráda chodí její starší sestra – dnes už školačka. S nevšedním zájmem prozkoumává a zkouší pomůcky, které mají děti v Broučku k dispozici. Rodičům a sourozencům je totiž v téhle školce vstup dokořán otevřený. Když pak konečně přemluvím Markétku k odchodu – bez jakéhokoli upomínání uloží věci, se kterými pracovala, na své místo, uklidí svůj hrací kobereček, zasune svou židli u stolu, případně utře nepořádek po výtvarných činnostech. Umyje si ruce, uklidí nádobí a hrneček po svačince. Sci-fi ? Nikoli, opravdu to tady tak funguje – pravidla, která jsou ve školce nastavená, děti bez problémů dodržují. Nutno říct, že tyto chvályhodné návyky ze školky se nám domů daří přenést jen částečně J
Také mi nedá nezmínit paní učitelky Lenku a Pavlínku – teda ony se tak titulovat nenechají, děti je oslovují křestními jmény a udržují s nimi přáteský a partnerký vztah na základě předem dohodnutých pravidel. A tak Markéta dobře ví, že dopolední čas s Lenkou je věnovaný činnostem a projektům, zatímco odpoledne s Pavlínkou je volnější, hravější, může se běhat, dovádět, budovat skrýše a hrát si.
Součástí programu ve školce, jsou i další kroužky. Angličtina, chystá se flétnička, cvičení, plavání…. Děti chodí na výlety, na procházky chodí každý den. Podle hesla – není špatného počasí – jen nevhodně oblečené dítě J
Markétka půjde po prázdninách do školy a už teď tvrdí, že se jí bude stýskat. Ale ještě má mladšího brášku, takže už se všichni těšíme, až do té naší školky Michal doroste a pro Markétu tak zůstanou dveře do Montessori herny (a celého toho nádherného prostoru) i nadále otevřené.
RNDr. Monika Ambrozková
